Přeji si, abychom říkali dětem příběhy celé...

Sami jsme byli dětmi a tak můžeme zhodnotit zkušenost toho, že nám "něco" nebylo řečeno, ať už vědomě či nevědomě. Některé informace jsou kolikrát životně důležité, ale pokud se v některých rodinách nevyskytují, mají to někteří z nás velmi těžké. Podotkněme že zbytečně. Zkusme si tedy povědět něco víc i o Betlému, jesličkách, malém Ježíškovi a zvířátkách.

Co to asi bylo za dobu, když těhotná žena, krátce před porodem, nenašla azyl v žádném lidském příbytku. Prý bylo sčítání lidu a všude bylo plno. To je možné. Ale byli to opravdu lidé, kdo ji odmítli vzít pod střechu? Je to lidské chování neposkytnout pomoc těhotné ženě? Z pohledu lidského, by to totiž běla být stejná samozřejmost, jako že dýchám. Žena i muž, kteří jsou zdraví by neměli mít problém poskytnout na určitou dobu svoje pohodlí v takovou chvíli.

Je jedno, jestli budoucí narozený jedinec bude Ježíš, Pepa nebo Maruška. Je to lidský život plný budoucích dobrodružství a přejímá signály našeho světa i v těle matky, ne až s prvním nadechnutím. Cítí jak je s ním zacházeno, jak se lidé k matce chovají. Promiňte mi to přirovnání, ale dítě cítí, zda ji přijímají nebo ji odmítnou jako "otelenou krávu" a pošlou ji do chléva. A chce to opravdu silnou osobnost, aby dokázala tento "vstřícný krok" lidstva přehlédnout a milovat lidi i tak. Protože nevědí co činí.

Všichni víme, že když přijde chvíle, kdy chce dítě na svět, nakonec to jde úplně všude. Protože musí, je to proces, který když se rozhýbe nejde zastavit nebo vrátit bez ohrožení života jednoho, druhého nebo obou. Nebo i dalších, jsou-li to -čata. Jde to v autě, v letadle, v metru, v lese, ve válce, ve vězení... zkrátka všude. Ale musí to tak být? Stupeň ponížení, který v takovou chvíli žena někdy prožívá, mívá následky. Intimní prostor, který v tuto důležitou chvíli potřebuje, bývá nenahraditelný.

Má-li všechny dostupné informace a podmínky, zjistí, že je to ona kdo nejvíc ovlivňuje celé těhotenství i průběh porodu. Možná, kdybychom si říkali ten příběh i s touto "krutou" pravdou, ubylo by násilí na ženách v době těhotenství, možná by ubylo žen, které těhotenství někdy vnímají jako nežádoucí nemoc a snaží se jí zbavit za každou cenu. Možná by víc lidí vzpomnělo a pochopilo svůj okamžik početí, těhotenství a porodu a došlo jim, že lidský život by neměl vznikat jako vedlejší produkt zábavného nezávazného sexu, aby se potom řešilo, co s následky.

Až zase budete stavět Betlém nebo zpívat o Ježíškovi, vzpomeňte si kolik odmítnutí asi slyšel on i jeho matka, než skončili na slámě. To byla jejich statečnost a naše ostuda.