Přeji si, aby hypotéka byla pro lidi …

Brali jsme si hypotéku v roce 2002 na bydlení. Byli jsme na to dva, vše vypadalo snadno a lehce a ani jsme nijak nezkoumali finanční výhodnost. Řeknete si jejich chyba. Jistě.

Po deseti letech už člověk může udělat určitou rekapitulaci. Platy nestoupli, jak jsme se domnívali, úroky ano. Poplatky za energii také. Když člověk slyší o bankovní unii, aby zase nedošlo ke krizi, říká si, co na nás asi šijou.  Vždyť jenom na hypotékách vydělali banky balík, to krizi způsobit nemohlo. Ani platební neschopnost obyvatelstva. Když nemůžete platit, jednoduše vám nemovitost zabaví. Dnes i za pakatel 2000,- korun.

No a za těch deset let, co člověk pravidelně platil, nemá zaplacenou půlku, jak by se slušelo. Vychází to na slušnou třetinu. Zbytek částky jsou úroky. Finanční negramotnost obyvatel je věc, které se dá snadno využít. Ani takto vysoké úroky nebrání bankám v tom, aby si ještě účtovali další poplatky. Za vedení účtu například.

Nedivme se potom, že máme finanční krizi, když peníze mizí v bankách jako v černé díře. A o jejich dalším osudu a přerozdělení rozhodují „odborníci“ trhu.

Přeji si pro nás více ryze českých bank a hypotéku, která bude založená na přiměřeném zisku… pro obě dvě strany. Tím bude jedna strana stále platebně schopná a druhá nebude mít tolik příležitosti riskovat a roztáčet kola krize. Vždyť je to krize duševní a duchovní úpadek, peníze jsou jen způsob obrazu.