O Petře...
Kdo jsem?
Někdo, kdo se snaží udržet si lidské chování a nadhled.
Jako přechodný projektant městských čistíren jsem zjistila, že v současné době nejmodernější dostupné technologie zvládnou z vody odstranit mechanické znečištění (rozuměj klacky, cihly, hadry, papíry, pleny, zvlhčené kapesníky, prezervativy, tyčinky do uší, tampony, vložky…atd), neboť to vše jsme schopni vhodit do vody bezmyšlenkovitě, jako bychom nevěděli, že voda je nezbytná pro život a podle toho s ní zacházeli. Tato technologie zvládne také biologický nápor našich domácností (tedy to, co by mohlo končit jako hnůj, kdyby to neobsahovalo nebezpečné látky). A o to jde.
Bohužel zatím žádná v současné době dostupná technologie nezvládne mírně naředěný určitý chemický koktejl léčiv, antikoncepce a pesticidů. Logika věci napovídá, že když to neumíme vyndat, měli bychom přestat to tam dávat. HDP je přednější. Až bude správně vysoké, budeme mít dost miliard na to, abychom se vypořádali se vším. Otázkou je, zda na to máme ještě tolik času a zda obsah těchto látek ve vodě nebude rychlejší .
Jako student telestezie jsem totiž zjistila, že žádný uhlíkový filtr neodstraní z lidské hlavy utkvělou myšlenku. Např. myšlenku, že nechci děti, co by uživatel antikoncepce. Co na tom, že to vztahuji na dobu dočasnou a až nastane vhodná doba, jednoduše ji vysadím a ono to půjde. Jako lustr, když chci aby svítil, zapnu ho, když ne, vypnu ho. Takto zacházíme se svým tělem. Zapnu plodnost, vypnu plodnost.
Bohužel se už nikdo nezajímá o to, co se děje, když toto dělá více než 50% žen národa reproduktivního věku už téměř po tři generace, tedy 50let. Jaký vliv má stoupající koncentrace ve vodě na zbylou část neužívajícího obyvatelstva včetně mužů a co se děje s lidským genofondem. Věková skupina žen, užívajících preparát se snižuje do doby, kdy se orgány teprve vyvíjí. Zkuste jezdit se zataženou ruční brzdou. Má to logiku?
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Iniciátor tohoto projektu, Petra Vaněčková, je bytost neurčitého mládí. Ještě nedávno si myslela, že oslavila teprve své čtyřicáté narozeniny. Ale jak záhy pochopila, slavila je už několikrát a ještě několikrát doufejme bude.
Svou existenci v tomto období života zahájila v ulici Kostnická na severu Čech, což zjevně mělo vliv na utváření jejího duchovního života. Pravda se stala její velkou přítelkyní a neodešla ani ve chvílích, kdy by to velmi usnadnilo její dýchání. A tak později občas zaslechla, že pokud si může vybrat ze dvou cest, tak si vždy vybere tu těžší. Ona sama by to charakterizovala jako tu "dobrodružnější".
Po dvou letech Kostnické výchovy byla tato bytost přestěhována o několik kilometrů dále na adresu Budovatelů. I tento program zanechal na této bytosti nesmazatelné stopy. Krom toho, že v duchu budovala vzdušné zámky a její oblíbenou činností v dětství bylo prohlížení obrázků s kouzelným prstenem v ruce, naučila se zde číst a tak si vytvořila pozitivní cestu k moudrosti uložené v knihách. Škoda jen, že se nacházela v období normalizace a tak vrcholem četby byla Honzíkova cesta nebo Malý Bobeš. O trochu lepší to bylo ve chvíli, kdy objevila knihy O Neználkovi. Úplně stejně si občas připadá i v dnešní době, kdy nevychází z úžasu. Navzdory všemu se jí ale do ruky dostal třeba i Malý princ, který ji naučil teorii relativity času lépe, než všechny hodiny fyziky ve škole.
Po osmi letech Budovatelské činnosti se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak, kdy tento nápis měla den co den před očima při výhledu z okna, byla osudem přestěhována na druhý konec krásné v té době Československé republiky. A to sice na Vysočinu, kousek od města rekordů. To jí dalo příležitost přemýšlet o tom, co že to jsou ty věčné časy a že to možná nebude tak, jak to vypadá. Nutno dodat, že zatímco všichni přestěhovaní z průmyslového severu na čistý jih zaznamenali změnu svého zdraví k lepšímu, ona ne. Její zdraví bylo naopak podlomeno a bylo řečeno, že už je z ní nejspíš ropák (rozuměj bytost lebedící si ve zničeném životním prostředí, zatímco v čistém strádá). O mnoho let později pochopila, že souvislost byla úplně jiná.
Při první návštěvě města rekordů se vmísila mezi dav herců, kteří natáčeli seriál Návštěvníci, a tak už velmi brzy narazila na pojem CML (centrální mozek lidstva). Zařadila tento pojem do reality svého světa a tak nebyla o pár let dále překvapená, když se objevil znovu v jiné terminologii. Po dvou letech měla možnost bydlet ve stejném místě, kde bydlel chytrý chlapec Adam Braun po vyhoření jejich domu, jen zase o několik kilometrů dále. Dostala se tak na Počátek životního dobrodružství, protože zjistila, že v jednom městě se dá bydlet na různých místech. Takže se z náměstí Palackého, přestěhovala na 28.října (možná to bylo 25.února, ale kdo si to má pamatovat). Aby zjistila, že náměstí je přeci jen náměstí a po dvou letech se tam vrátila, jen do jiného, klidnějšího domu. A velmi si oblíbila hru na svatého Jána.
Pak přišla střední škola, kde se projevil ten budovatelský syndrom a tudíž stavební profese. A ta se studuje v krásném jihočeské metropoli. Pravda, přestěhování to bylo jen na oko, říkalo se přechodné. Ale je tomu tak skutečně, když tam trávíte 5 dní v týdnu? Byť s pěti dalšími na 18m2? Ale ani internát nebyl na věčnost. Po dvou letech skončila ochranitelská ruka „nikam ani na krok“ a byl sešup na privát, kde se člověk hlídal sám. Tady se teprv projeví temperament člověka, vždyť je to absolutní svoboda. Naštěstí priváty byly jen dva, to stěhování se nesmí přehánět)))
Po ukončení střední školy s poměrně slušným výsledkem cizího hodnocení, následovala škola vysoká (rozuměj ne budova ale moudrost). Sice to vypadalo, že tam nebude dlouho, protože výuka marxismu-leninismu nenašla žádné solidní základy, o které by se dalo opřít. Ale naštěstí přišla sametová revoluce a tento zmar lidskosti už nebyl třeba. A tak skončily i ty věčné časy v optice některých obyvatel. Nicméně odolnost této bytosti vyzkoušel ještě profesor fyziky, který se ji snažil přesvědčit o tom, že fyzice nerozumí a tudíž na škole nemá co pohledávat. Vydržela to. A dnes s odstupem času vidí, že jeho práce nebyla marná. Jmenoval se totiž Vodák, takže jí do paměti vtiskl nesmazatelnou stopu vody a fyzika je dnes u této bytosti jedna z oblíbených disciplín. A tak se konečně dostáváme k opět poměrně dlouhému období na jednom místě, a to sice v matičce Praze na *Petřině kopci*. Má tam holka i rozhlednu. Akorát neví proč, tomu všichni říkají ten Petřín. Strávila tam poměrně tvůrčí období svého vzdělávání a zanechala ve svém srdci otisk lásky k tomuto nádhernému, i když dnes už poměrně hektickému městu.
Po Petřině kopci, přišla "láska k pivu" a tak ulice Staropramenná. Že to bude v budoucnu nějak souviset s vodou neměla chudák holka ani tušení. Přesto je si dnes jistá, že určité prameny v té době v sobě probudila. Přivedla totiž na svět syna, u známého Apolináře a mateřská láska v ní vykvetla do netušených dimenzí. Nicméně strávit zbytek života v zaprášeném městě, byť na břehu Vltavy, s dětmi nechtěla a tak opouští blízkost Petřínské skály a vrací se do jižních Čech. Nejprve po toku řeky Vltavy znovu do jihočeské metropole na stejnojmenné sídliště, kam přivedla na svět nádhernou dceru a jako jediná svého rodu má tak možnost sledovat odlišnosti obou pohlaví a později na vlastní hroudu nedaleko Krumlova.
Zde si vyzkoušela stavební profesi v praxi a z ruiny udělali obyvatelný prostor, tak jak je to Člověku uloženo. Starat se, pečovat a chránit o prostor kolem sebe.
Ovšem blízkost tak nádherného města jako je perla jižních Čech nemohla nezanechat nějakou odezvu a tak se tato bytost stěhuje znovu, tentokrát už ale jen po jedné ulici. Rod Rožmberků zde zanechal mnoho pamětihodností, tedy i jednu nádhernou ulici s výhledem na Kleť, na zámek, na celou historickou část města. Jenže člověk míní a život mění. Ani zde nebylo umožněno této bytosti, aby zde zapustila kořeny a tak pokračuje v osidlování celých Čech. Existuje totiž jedna síla, která vás dokáže přenést nejen místopisně, ale v podstatě i v čase. A díky ní teď vnímáte všechno, co je vně i uvnitř nás. Jak to vnímáte? Je to v jednotě?
Přichází na řadu Strnadova ulice ve městě západní linie, a protože město není její velkou doménou a srdce přeci jen prahne po přírodě, uchyluje se do přírodního království kaštanů, lip, dubů a buků sestry italské Mantovy. Zde se pokouší nalézt klid v duši, a když to nejde aspoň tu roztáhnout svou auru, která to potřebuje v tom dnešním mumraji jako sůl.
A tak se tato bytost naprosto realisticky stává obyvatelkou celých Čech, všude je doma a všude jí záleží na lidských vztazích a kvalitě vody. Stává se dobrodruhem a badatelkou v jedné osobě, protože se vydala na cestu životní.
Může zužitkovat zkušenosti ze své praxe projektanta, která započala v našem společném Obecním domě. Zde dostala na starost všechny dveře a okna. Je tedy přítomna u všech průchozích otvorů. Kdo nebude mít ten správný klíč, dál se nedostane. Pokud by snad někdo v tuto chvíli myslel, že se protáhne kanalizací, i šachetní otvory patří do její kompetence.)))
